Když Vánoce vypadají krásně, ale vy jste na dně

Kolem vás se válí hračky, papíry od bonbonů, rozházené ponožky. Jedno dítě skáče na gauči. Druhé křičí, že mu sourozenec něco vzal. Stromeček svítí, dárky čekají zabalené, všechno vypadá "slavnostně".

A vy?

Vy jen sedíte. A díváte se do prázdna. Ne proto, že byste neměla ráda své děti. Ne proto, že byste Vánoce nenáviděla. Prostě proto, že už nemáte sílu. A ten pocit vás děsí. Protože přece máte být šťastná. Přece jsou Vánoce. Přece byste se měla těšit. Ale vy se netěšíte. Vy jste jen... prázdná.

Nikdo vám neřekl, že to bude takhle těžké

Když jste byla malá, Vánoce byly kouzelné. Pamatujete si ten pocit? Tu radost? To očekávání?

A pak jste dospěla. A měla děti.

A najednou jste zjistila, že to kouzlo... to kouzlo musí někdo vytvořit. A ten někdo jste vy. Vy nakupujete dárky. Vy pečete cukroví. Vy zdobíte dům. Vy organizujete návštěvy. Vy řešíte, kdo kdy kam, kdo co chce, kdo na co má alergii. Vy jste ta osoba, která drží celé Vánoce pohromadě. A nikdo to nevidí. Nikdo si nevšimne, kolik práce to stojí. Všimnou si jen tehdy, když něco nejde.

A ten pocit viny... ten je nejhorší

Protože kolem sebe vidíte lidi, kteří to zvládají.

Vidíte mámy na Instagramu, které pečou s dětmi perníčky a všichni se smějí. Vidíte rodiny v matching pyžamech u stromečku. Vidíte příspěvky: "Už se tak těšíme na Vánoce!"

A pak jste tu vy.

Vy máte vlasy od rána v drdolu. Pyžamo špinavé od snídaně. Pod očima kruhy. A jediné, na co se těšíte, je moment, kdy děti konečně usnou a vy si můžete sednout a... nic. Prostě nic nedělat.

A pak si říkáte: "Co je se mnou? Proč to necítím jako oni?“
Proč nemáte tu radost? Tu pohodu? To kouzlo?
Proč jste jen unavená? Vyčerpaná? Prázdná?

Protože to, co děláte, není vidět

A to je ta nejtěžší část. Děláte toho strašně moc.

Ale nikdo to nevidí.

Vstáváte brzy. Oblékáte děti. Děláte snídani. Uklízíte. Řešíte konflikty. Jdete nakoupit. Vaříte oběd. Zase uklízíte. Perete. Věšíte. Skládáte. Vyzvedáváte děti. Hrajete si s nimi. Vaříte večeři. Koupete je. Čtete pohádku. Ukládáte je.

A pak konečně sedíte. A partner se zeptá: "Co jsi dneska dělala?"

A vy nevíte, co odpovědět.

Nebo spíš: Přemýšlíte, jak využít všechny ty znalosti z podcastů o opravdových zločinech, abyste spáchala dokonalou vraždu, na kterou by nikdy nepřišli.

Protože to všechno, co jste dneska udělala, vypadá jako... nic. Jako "jen" život. Ale ono to není "jen" život. Je to nepřetržitá práce. Mentální. Emoční. Fyzická. Jste rodinný manažer, psycholog, kuchař, uklízeč, organizátor, diplomat... Všechno v jednom. A teď jsou Vánoce. A je toho ještě víc.

A pak přijde ten moment

Kdy prostě... nemůžete.

Je odpoledne. Děti vyvádí. Jeden brečí, druhý křičí. Stromeček svítí, ale vy ho ani nevnímáte. Vy jen sedíte. A nemáte sílu vstát. Ne proto, že byste nechtěla. Prostě nemůžete. Baterie je prázdná. Nádrž je na nule. A ještě máte před sebou večeři, uspávání, úklid, přípravu na zítra... A cítíte, jak se vám svírá hrdlo. Protože tohle není únava, kterou vyřešíte spánkem. Tohle je vyčerpání. Které nejde jen tak "vypnout".

A pak přichází ty myšlenky

"Jsem špatná máma."
"Měla bych to zvládat líp."
"Ostatní to přece zvládají."
"Proč já ne?"

A tyhle myšlenky vás ničí víc než samotné vyčerpání. Protože k té únavě přidáváte ještě vinu. Stud. Pocit selhání. A to vás láme.

Ale co když to není pravda?

Co když problém není v tom, že byste to nezvládali? Co když je problém v tom, že je toho prostě MOC? Že nikdo nemůže běžet na prázdno. Nikdo nemůže dávat a dávat, aniž by něco dostával zpátky. Nikdo nemůže být silný pořád.

A Vánoce? Ty jsou jen zesilovač. Všechno, co cítíte celý rok - únavu, přetížení, neviditelnost - je najednou 10x silnější. A není divu, že to nemůžete ustát.

Takže co s tím?

Nejdřív: Přestaňte se obviňovat.

Nejste slabá. Nejste špatná, Nejste selhání. Jste člověk. A lidé mají své limity. A vy jste na svém limitu. A to je v pořádku.

Druhá věc: Snižte laťku.

Vážně. Nikdo si nebude pamatovat, jestli bylo cukroví domácí nebo koupené. Nikdo nebude počítat, kolik druhů jste upekla. Nikdo nebude hodnotit, jak jste vyzdobila dům. Děti si budou pamatovat, že jste tam byla. Ne to, co všechno jste udělala.

Třetí věc: Požádejte o pomoc.

Tohle je nejtěžší, víme. Protože máte pocit, že to máte zvládnout sama. Že když o pomoc požádáte, jste slabá. Ale to není pravda. Síla není v tom, že to zvládnete sama. Síla je v tom, že dokážete říct: "Potřebuju pomoct.“ Partner může uklidit. Babička může pohlídat. Kamarádka může přivézt oběd. Nemusíte to táhnout sama.

A když už fakt nemůžete?

Někdy je prostě potřeba víc než jen odpočinek.

Když:

Vstanete ráno a už jste vyčerpaná
Kafe nepomáhá
Spánek taky ne (pokud vůbec spíte)
A máte pocit, že běžíte na prázdno

Pak potřebujete podporu. M.E.G Energy Booster je přírodní směs adaptogenů, vitaminů a minerálů, která pomáhá tělu najít zpátky sílu. Je to podpora pro tělo, které už nemá z čeho brát.

Pomáhá:

Obnovit přirozenou energii
Zvládat stres a přetížení
Najít zpátky sílu pokračovat

Protože někdy tělo prostě potřebuje pomoct najít zpátky rovnováhu.

Takže: Jste vyčerpaná? Je to v pořádku.

Vánoce nemusí být dokonalé. Nemusí vypadat jako z Instagramu. Můžou být chaotické, hlučné, vyčerpávající. A pořád to můžou být krásné Vánoce. Protože nejde o to, jak to vypadá. Jde o to, že jste tam. Že se snažíte. Že děláte, co můžete.

A i když teď sedíte a nemáte sílu vstát… I to je dost.

Protože být rodič není o dokonalosti. Je o tom, že to zkoušíte. I když je to těžké.