Osobní příběh - jak všechno začalo

Nelly se po dokončení studií rozhodla odstěhovat od rodičů a začít žít samostatně. Před osmi lety se přestěhovala za partnerem, který jí jako první domluvenou pomoc nabídl vlastní bydlení. Zpočátku jí přítel plnil vše, co potřebovala, a vztah působil ideálně. Brzy se ale objevily první varovné signály. Partner ji neoprávněně obviňoval z nevěry a kritizoval naprosto běžné činnosti – třeba jak pověsila prádlo nebo oblékla svou dceru do města. Častým mantrám o tom, že „všechno dělá špatně“, nešlo uniknout. Jak postupně zjistila, cíl agresora spočíval v tom, aby se cítila méněcenná a ztratila sebevědomí - “chtěl jenom potopit … vaše normy, nechtěl, abyste se cítila dobře”.

S růstem nátlaku gradovalo i její psychické utrpení. Po hádkách ji vždy ponižoval a tvrdil, že vina je na ní, ať se cokoliv stalo. Vždycky věřila, že si útoky zasloužila, a nevěděla, komu se svěřit. Při jednom konfliktu dokonce zažila, jak jí partner plivl do obličeje – to se stalo zlomovým bodem. Po osmi letech vztahu řekla: „tohle já nechci… Nechci, aby to zažívala i moje dcera. A já už tohle zažívat nechci“. Následoval fyzický útok, při kterém viník způsobil ženě na tři měsíce ztrátu sluchu na jedno ucho. Tehdy si uvědomila, že je nutné odejít.

Zpočátku jí bylo nejtěžší o situaci otevřeně mluvit. Pro své okolí celou událost zmírňovala - popsala ji jako obyčejnou hádku, dokonce říkala, že dostala „facku“. Přitom věděla, že to vůbec nebyla její vina. Když ale svěřila přátelům v práci svůj příběh, získala první podporu. Společně s kolegyněmi našla nový byt a s pomocí sestry a švagra dokázala přestěhovat sebe i dítě daleko od toxického prostředí. Dnes pomalu buduje ztracené sebevědomí - dochází na psychoterapii, učí se znovu důvěřovat sobě samé a také pomáhá své dceři vyrovnat se s traumatem. Díky tomu obě postupně nacházejí cestu zpátky k normálnímu životu.

Formy domácího násilí a jeho dopady

Příběh Nelly je bohužel příkladem klasického psychického i fyzického násilí v partnerském vztahu. Psychické násilí zahrnuje systematické ponižování, manipulaci a kontrolu. Agresor žene oběť do pocitu viny a strachu: zpochybňuje její každé slovo i čin, koriguje ji (třeba oblečením či chováním), a pokud oběť začne dělat věci přesně podle jeho přání, stejně najde chybu. Cílem je člověka „udupat“ tak, aby si nevěřil vůbec v ničem. Oběť postupně ztrácí sebedůvěru a snaží se vyhýbat konfliktům za každou cenu.

Domácí násilí se ale neomezuje jen na psychický nátlak. Často vrcholí fyzickými útoky – poplácání, škrcení, bití či i nebezpečnějšími útoky zbraní. Podle českých odborníků se každá třetí žena a každý desátý muž v životě stali obětí domácího násilí. Psychické i fyzické následky jsou dlouhodobé – oběti trápení často trpí úzkostí, depresemi, posttraumatickou stresovou poruchou a přechodnými či trvalými zdravotními problémy. Především děti, které svědčí násilí na rodiči, si z domova často odnášejí hluboký stres a pocity bezmoci.

Šíře problému: statistiky a fakta

Cesta k pomoci - rady a kontakty

Ukončit domácí násilí nebývá snadné, ale pomoc existuje. Oběti i jejich blízcí mohou podniknout několik důležitých kroků k ochraně a podpoře:

• Okamžitě volejte policii, pokud je v ohrožení život nebo zdraví – tísňová linka je 158 (nebo 112). Policie může agresora vykázat ze společného obydlí na dobu až dvou týdnů (tento institut vykázání pomáhá okamžitě chránit oběť).
• Využijte krizové linky: Existují bezplatné nonstop služby pro oběti. Linka Bílého kruhu bezpečí na čísle 116 006 poskytuje podporu všem obětem trestných činů včetně domácího násilí. Další možností je linka ROSALIN (800 60 50 80) provozovaná organizací ROSA - centrum pro ženy, dostupná všem ženám zažívajícím domácí násilí. 
• Kontaktujte intervenční centra a azylová zařízení: V ČR existují organizace, které poskytují okamžitou krizovou pomoc a azyl. Např. pražský ACORUS či ROSA nabízí ubytování a sociální podporu ženám s dětmi, zasahují i další regionální centra. Dále fungují mobilní intervenční týmy, poradny a krizová centra v jednotlivých krajích.
• Sdílejte situaci s blízkými: Mluvte o problému s rodinou, přáteli, nebo důvěryhodným kolegou. Sociální síť blízkých může poskytnout nejen psychickou oporu, ale také praktickou pomoc (hledání nového bydlení, financí aj.). Nezůstávejte na obtíž sami.

• Vyhledejte odbornou pomoc: I po bezpečném odchodu domů bývá důležité dlouhodobé řešení. Psychoterapie či podpůrné poradenství vám pomohou zpracovat traumata, posílit sebevědomí a vyhnout se opakování špatných vztahů. Mnoho odborníků se specializuje právě na problematiku domácího násilí.
• Zaměřte se na péči o sebe: Kromě klinických metod mohou obětem pomoci i doplňkové terapie. Například přírodní esence jako Bachovy kapky na míru nebo SOS kapky pomáhají uvolnit napětí a zvládat akutní stresové stavy. Podpora duševního zdraví je totiž klíčem k uzdravení.

Nejdůležitější kontakty a linky:

Návrat k sobě a podpora přírodou

Pamatujte: Není to vaše vina. Nikdo nemá právo vás ponižovat nebo ubližovat. Pomoc je dostupná - první krok může být třeba i jen rozhodnutí někomu se svěřit. Konfliktům lze říci „ne“ a za vlastní klid a bezpečí je dobré bojovat. Více informací najdete např. na stránkách Bílého kruhu bezpečí či intervenčních center. Pokud vám nebo vašim dětem hrozí bezprostřední nebezpečí, neváhejte i v noci kontaktovat polici nebo tyto krizové služby. Nikdo by neměl žít v nebezpečí ve vlastním domově.

Zdroje: Text vychází z autentického osobního příběhu Nelly, která prošla domácím násilím, a z materiálů intervenčních center. Statistická data a citace pocházejí z oficiálních zdrojů (FRA, Policie ČR, Bílý kruh bezpečí). Kontakty jsou převzaty z oficiálních webů krizových center a státních institucí.