Odhalte skrytou pastičku osobního rozvoje
Máte za sebou už několik terapií, konzultací i seberozvojových seminářů, řešila jste minulé vztahy, traumata z dětství i sebelásku, máte pocit, že terapie vám pomáhá, vždy se doberete původnímu zdroji problému a odcházíte s dobrým pocitem, že jste tomu přišla na kloub, uleví se vám, že jste konečně vytáhla do vědomí ten blok nebo objevila ten opakující se vzorec, který vám bránil normálně žít,
ale po pár dnech se cítíte stejně nebo hůře jak před terapií?
Chybí vám spokojenost v životě, neprožíváte žádnou radost, hromadí se jeden problém za druhým a vám zase není v životě dobře? Po nějaké době zkusíte vstát a tentokrát zvolíte zcela jinou terapii, retreat, léčivý festival nebo si dokonce zajdete za kartářkou, aby vám vyložila, co se děje - abyste to konečně pochopila!
Věříte, že:
„Teď už to vyjde. Teď už se „opravím“ a budu žít spokojený život. Tohle je určitě to, co jsem potřebovala.“
Když vám kartářka popisuje vaše trápení, běží vám mráz po zádech, na retreatu vypustíte moře slz a hřeje vás u srdce…teď jste určitě objevili tu sebelásku. Po odjezdu z festivalu máte pocit, že létáte na růžovém obláčku a posíláte lásku všem bytostem.
Jsou to intenzivní nezapomenutelné zážitky, které vám nepochybně v danou chvíli pomáhají.
Ale historie se opakuje.
Přestože se velmi dlouho snažíte udržet, doma je to tvrdý náraz do reality.
- Opět hádky s manželem,
- výbušné stavy hněvu na děti,
- pracovní kolotoč plný stresu, který vám nedá spát
... až to zase sklouzne k tomu, že se kritizujete, že nic nestíháte a nezvládáte, že necvičíte, že nikdy nevydržíte žádnou dietu...
- a tělo na to reaguje psychosomaticky bolestí hlavy, těžkým pms, vypadáváním vlasů, nespavostí…
Není divu, že mnoho lidí už prostě nemá sílu a sahá po neurolu. Nedivím se jim a vůbec je kvůli tomu nesoudím. Slyšela a četla jsem už tisíce příběhů.
Všechny příběhy mají jedno společné
Moderní seberozvojový trend má za cíl pracovat s hlavou, s podvědomím, objevovat a vytahovat vzorce a traumata… tak aby to pochopila hlava.
Aby došlo k tomu slavnému AHA momentu.
„Konečně jsem na to přišla. Teď jsem objevila, proč si koušu nehty. Už vím, proč se bojím uzavřených prostorů. Ukázalo se mi, že jsem byla zneužitá… teď už tomu všemu rozumím. Teď to dává smysl.“
Přesněji řečeno, hlava tomu rozumí a má to pod kontrolou. Vy máte vysvětlení vašeho problému. Mnoho lidí padá do této pastičky.
Věří, že když vynesli na světlo daný problém, že mají VYHRÁNO
Ale proč se tedy potom cítí opět MIZERNĚ? Protože je nikdo neupozornil a málo kde se klade důraz na to, že práce s hlavou a našim podvědomím NESTAČÍ.
Máme i tělo, do kterého se ukládají naše traumata a vzpomínky prostřednictvím EMOCÍ. A jak se pracuje s emocemi?
Většinou spadneme do pastičky pozitivního myšlení
Uvěřili jsme, že nemůžeme mít negativní myšlenky a že se nesmíme cítit špatně. Reálně se bojíme negativních myšlenek a z nich nepříjemných pocitů. Nechceme k nim sklouzávat.
Protože (dle knihy Tajemství a jím podobným) pak budeme přitahovat do života to, co nechceme a tlačíme na sebe, abychom mysleli jedině pozitivně:
„Musíme se usmívat se, věřit a odříkávat afirmace. Ty nás přeladí na vyšší vibrace.“
Tímto postojem v sobě potlačujeme to, co cítíme. Házíme na to růžový ubrousek. Ale ono to stejně začne smrdět a nám v tom bude dříve nebo později nepříjemně. Tělo nám připomene, že něco přehlížíme.
Mnozí z nás se naučili neplakat, nefňukat, neprožívat smutek, nevypouštět zdravě hněv…. protože zamračenou holčičku nikdo nechce, ubrečeného kluka si vezme pan policajt a uvztekané děti nosí čert do pekla.
Nikdo nás nenaučil s emocemi zdravě pracovat
Protože upřímně málokdo to umí. A naši rodiče, jejich rodiče a učitelé ve školách to sami zvládají těžko.
- Nejsme zvyklí a neumíme efektivně prožít a pustit smutek, hněv, křivdu, bolest na srdci - nevíme co s tím.
- Je nám v tom nepříjemně, jsme nepříjemné sami sobě a našemu okolí se to také nelíbí.
- A tak se může stát, že velmi snadno nepříjemné pocity zapíjíme alkoholem, zajídáme dortíkem, pustíme si film, abychom se od toho odpojili, zakouříme si, zaspíme to…
A ono se zdá se, že je nám lépe. Reálně jsme ale emoci jenom zastrčili někam dozadu do šuplíku, ale ona se nenechá. Ona nikam nezmizí, nevypaří se.
Emoce potřebuje naším systémem - naším tělem projít.
Emoce potřebuje být prožitá.
Emoce = emotions - pohyb.
Když to neuděláme, emoce někde v našem těle zůstane.
- Pak stačí maličkost a my vybouchneme = uložený hněv.
- Pak stačí vidět dojemnou reklamu s dětičkami a pejsky a my máme slzu na krajíčku = potlačený hluboký smutek.
- Pak nám partner zapomene v den našeho svátku popřát jako první a my jsme ukřivděné. Přitom je to maličkost, ale nám se touto situací spustila mnohem hlubší a větší křivda, hluboko uložená v našem systému.
A tyto potlačené emoce mohou způsobit nemoci.
NE - EMOCE. Zjednodušeně řečeno: jsme odmítli své emoce, řekli jsme jim „NE“. Jsme lidé - máme tělo, prožíváme emoce a máme hlavu, myslíme. Je potřeba se věnovat oběma částem nás. Proto se Dr. Bach zaměřoval jak na tělo, tak na duši a bylo jeho cílem dosáhnout mezi nimi harmonie.
Bachovy esence Vám dokážou jednou pro vždy najít a vypustit emoce zaseknuté v těle, které se nyní už mohly dostat do takového stadia, že vás omezují v normálním fungováním, nejen psychicky, ale i fyzicky.