Znáte ten zvláštní mix úlevy a studu, když večer sedíte na gauči s pocitem, že „dneska už je to stejně jedno“? Přes den to nějak jde. Snídaně „tak akorát“, oběd v rámci možností rozumný. Možná si říkáte: „Tentokrát to zvládnu.“

A pak přijde večer.
Ticho. Únava. Hlava, která neumí vypnout.

Otevřete lednici a mysl zašeptá:

„Dám si jen něco malého. Tím nic nezkazím.“

Jenže obvykle to neskončí u „kousku“. Ráno přijde pohled do zrcadla a další slib:

„Začnu zítra.“

Dlouho si říkáte, že je to slabá vůle. Ale pravda je mnohem hlubší: emoční přejídání není o vůli.

Je to o tom, jak nervový systém reaguje na dlouhodobý stres a přetížení, které se postupně stalo „normálem“. Tomuhle fenoménu se říká emoční tuk.

Co je emoční tuk a proč vzniká

Jídlo na chvíli umlčí hluk v hlavě a tělo si tuto krátkodobou úlevu zapamatuje jako řešení.

Problém je, že úleva trvá pár minut, ale pocity viny a studu přicházejí hned potom. A s nimi ještě víc stresu… a další potřeba jíst. Tohle není slabost. Tohle je strategie přežití, kterou si tělo vytvořilo ve chvíli, kdy už neví, jak jinak snížit napětí.

Do hry navíc vstupují i další faktory:

• málo spánku,
• příliš restriktivní jídlo přes den,
• hormonální změny,
• naučené večerní rituály.

Proto je tak snadné do cyklu spadnout a tak těžké ho prolomit pouhou vůlí.

Proč diety (většinou) selhávají

Když sáhnete po dietě, soustředíte se na talíř. Jenže emoční přejídání se rodí v nervovém systému. Pokud tělo žije dlouhodobě ve stresu, zapíná tzv. „pohotovostní režim“:

• zvyšuje se hladina stresového hormonu kortizolu,
• zhoršuje se spánek,
• roste únava,
• a s ní i chutě na kalorická, sladká nebo tučná jídla.

Tělo dělá přesně to, k čemu je evolučně nastavené: shromažďuje energii „na horší časy“.

A tady přichází důležité uvědomění:

👉 není to o tom, že byste se málo snažila. Je to biologická odpověď na přetížení.

A restriktivní dieta?
Často přidá další stres  a tím celý problém prohlubuje.

Co říká věda: stres skutečně mění naše chování u jídla

Téma emočního jedení je dnes detailně zkoumáno.

Studie publikovaná v PubMed Central sledovala vztah mezi vnímaným stresem a emočním přejídáním u žen. Výsledky byly jasné: 

čím vyšší stres, tím častější sahání po jídle kvůli úlevě a ne kvůli hladu.

Autoři studie popisují, že ženy pod tlakem častěji volí sladká a tučná jídla, která přinesou rychlou, ale krátkodobou úlevu. A co je důležité - tato volba není vědomé rozhodnutí. Je to automatická reakce mozku.

Další výzkum zkoumal ženy v laboratorních podmínkách. Vědkyně sledovaly, jak reagují na stres a co jedí po něm. Ukázalo se, že ženy s vyšší hladinou kortizolu po stresu snědly výrazně více než ženy s nižší stresovou reakcí.

Jinými slovy:

stres skutečně mění chování kolem jídla a často nás vede k přejídání, aniž bychom si to uvědomovaly.

Příběh ze života: když jídlo ovládá myšlenky

„Po první lahvičce Konkrétních Bachových esencí na Hubnutí jsem úplně přestala mít chutě a pomyšlení na sladké. Vůbec jsem si nevzpomněla na cokoli sladkého. Jsem nadšená, protože s tímto jsem bojovala skoro 15 let a už jsem nevěřila, že by existovalo něco, co mě zbaví této obsese - chutě na sladké. Dříve jsem potřebovala mít sladkou snídani, sladkou tečku po obědě, k odpolední kávě jsem si vždy musela dát muffin, sušenku nebo kousek čokolády a po večeři samozřejmě něco dobrého na zub. Prostě furt jsem myslela na to, kde bych si dala něco dobrého - sladkého. Bylo to pro mě velmi obtěžující a zcela mě to ovládalo.

O tomto svém problému jsem věděla, ale nedokázala jsem se silou vůle ovládnout. Několik let mě trápilo emoční jedení, záchvatovité přejídání a neskutečné chutě na sladké. Mám za sebou spoustu programů, čištění, léčení, vyhodila jsem za to desítky tisíc korun a přitom stačilo dát 730 Kč za lahvičku s Bachovými esencemi. Teď cítím obrovskou svobodu v jídle, nejsem na něm závislá, nemusím už vůbec řešit, co budu kdy jíst, nemám potřebu se cpát, večer u televize nemusím honit mlsky. Najím se normálně výživného jídla a jsem spokojená. Nic víc nepotřebuji.“ 

- Jana Hanzlová

Ne proto, že „tuk shořel“. Ale proto, že se zklidnil vnitřní tlak, který dřív přejídání spouštěl.

Podobné změny obvykle nejsou dílem jedné věci.
Často se potkají:

• lepší spánek,
• pravidelnější jídlo,
• menší stres,
• změna návyků,
• pocit podpory.

Bachovy esence mohou být oporou - ne zázračnou pilulkou. A někdy právě to vytvoří prostor pro změnu.

Co pomáhá, když jídlo začne být útěchou 

Cílem není jíst co nejméně.
Cílem je naučit tělo, že existují jiné způsoby, jak zvládnout stres.

1. Krátká pauza před jídlem

Ve chvíli, kdy přichází silná chuť, na chvíli se zastavit a zeptat se:

„Co teď opravdu potřebuju?“ Možná odpočinek, vodu, pár minut ticha, možná jen pocit, že mi někdo rozumí. Tato drobná pauza dokáže mozek přepnout z automatického režimu do vědomého.

2. Práce s nervovým systémem

Když se takových drobných zastavení naučíme víc, začíná se měnit i náš nervový systém. Postupně se učí, že nemusí být pořád v pohotovosti. Pomáhá pohyb, vědomý dech, procházky, psaní, ale hlavně zmenšení celkového přetížení. Jakmile stres klesá, klesají i náhlé chutě. Ne proto, že je „zakazujeme“, ale proto, že tělo už nemusí hledat úlevu v jídle.

3. Laskavost k sobě

Tresty a výčitky zvyšují napětí, zatímco věta: „Bylo mi těžko, příště to zkusím jinak,“ působí jako signál bezpečí. A právě pocit bezpečí je to, co nahrazuje emoční jedení.

4. Jemná podpora - když nervový systém potřebuje oporu

Některým ženám v tomhle procesu pomáhá i přírodní podpora, například Bachovy esence. Přírodní opora, která pomůže tělu zpomalit a zklidnit emoční přepětí. Mohou být malým „opěrným bodem“ ve chvílích, kdy je nervový systém přetížený.

Emoční tuk není nepřítel. Je to zpráva.

Zpráva, že tělo je dlouhodobě přetížené. Že je unavené. Že potřebuje bezpečí, ne další zákaz. Když začnete měnit první článek řetězce:

Emoce → chování → jídlo → tělo

mění se všechno ostatní.

Jde o to porozumět sama sobě a dopřát si oporu, kterou jste si dlouho odepírala.